Od garáže až k profesionální varně. Moje cesta s Beer Academy

Jak se z domácího vaření piva stalo něco víc a proč jsem se rozhodl vrátit do školních lavic.

Všechno to začalo v garáži

Když jsem začínal vařit své první pivo, rozhodně mě nenapadlo, že jednou budu sedět v posluchárně Mendelovy univerzity v Brně a poslouchat přednášky o pivovarské mikrobiologii, chemii nebo technologii výroby piva.

Tehdy jsem měl padesátilitrový nerezový hrnec, výkonný plynový hořák, deskový chladič, plastovou kvasnou nádobu a především obrovské nadšení.

První várky vznikaly v garáži, kde bylo při vaření tolik páry, že jsem chvílemi skoro neviděl před sebe. Ze stropu málem padala omítka a já se snažil podle receptů a dostupných informací uvařit své první pořádné pivo.

Postupně jsem získával zkušenosti, zkoušel nové receptury, experimentoval se surovinami a začal si uvědomovat, že pivovarnictví je mnohem složitější, než se na první pohled zdá.

A čím více jsem vařil, tím více otázek přicházelo.

Proč se při určité teplotě děje právě tohle? Jaký vliv má voda? Co všechno se odehrává během kvašení? A proč může být výsledek úplně jiný, přestože člověk postupuje podle stejného receptu?

Jednoho dne jsem si položil otázku:

Umím skutečně vařit pivo, nebo jen opakuji postupy, které někdo přede mnou vymyslel?

A právě tehdy začala další kapitola mé pivovarské cesty.

Zpátky do školy. Tentokrát dobrovolně!

Rozhodl jsem se absolvovat rekvalifikační vzdělávací program Pivovarnické a sladovnické práce v Beer Academy.

A že to nebyla žádná víkendová procházka!

Teoretická výuka probíhala převážně o víkendech, přibližně dvakrát měsíčně, od pátku do soboty na Mendelově univerzitě v Brně.

Zatímco většina lidí se po pracovním týdnu těšila na odpočinek, já vyrážel do Brna, abych si dobrovolně plnil hlavu dalšími informacemi.

A že jich nebylo málo!

Od pivovarské technologie přes mikrobiologii, chemii, vodu a chmel až po laboratorní rozbory nebo legislativu.

Člověk si možná říká, že když už nějakou dobu vaří pivo doma, má o pivovarnictví docela dobrý přehled.

Jenže právě během studia jsem zjistil, jak strašně moc věcí vlastně ještě nevím.

A to bylo jedno z největších poznání celého kurzu.

Když vás učí lidé, kteří svému oboru opravdu rozumějí

Velkou hodnotou celého vzdělávacího programu byli především lidé, kteří nás jednotlivými oblastmi pivovarnictví provázeli.

Například profesorka Cviková, která nás provedla světem pivovarské mikrobiologie, laboratorních postupů, ale také legislativou související s označováním piva a etiketami.

Najednou člověk zjistí, že za jednou lahví piva se skrývá mnohem více než jen receptura a pěkná etiketa.

Další výraznou osobností byl sládek Tomáš Bulíř.

Ten nás provedl pivovarnictvím doslova od A do Z. A možná ještě o něco dál.

Od základních technologických postupů až po souvislosti, nad kterými by se člověk při domácím vaření možná ani nezamyslel.

A samozřejmě nechyběli další odborníci, kteří se věnovali chmelu, vodě, pivovarské chemii a dalším oblastem.

Právě možnost poslouchat lidi, kteří mají za sebou skutečné odborné znalosti a zkušenosti, pro mě byla nesmírně cenná.

Nešlo jen o zapamatování informací.

Šlo o pochopení souvislostí.

Protože pivo není jen slad, chmel, voda a kvasnice.

Pivo je chemie, biologie, technologie, zkušenosti a někdy také pořádná dávka trpělivosti.

Z posluchárny rovnou do pivovaru Haksna

Teorie je jedna věc. Ale skutečné pivovarnictví člověk nejlépe pozná přímo v provozu.

Svou odbornou praxi jsem absolvoval v pivovaru Haksna.

A musím říct, že jsem měl opravdu štěstí na lidi.

Kluci, kteří tam pracují jako sládci, jsou sami absolventy Beer Academy. A podle mě jsou to opravdu borci na správném místě.

Ukázali mi, jak funguje skutečný pivovarský provoz, a především mi umožnili se do práce aktivně zapojit.

Najednou už přede mnou nestál můj padesátilitrový hrnec v garáži, ale profesionální varna.

Mohl jsem si naklikat pár teplot, otevřít a zase zavřít několik ventilů a sledovat, jak celý technologický proces funguje v praxi.

Samozřejmě pod dohledem zkušených sládků.

A pak přišla také pořádná fyzická práce.

Pár stovek kilogramů sladu? Žádná sranda!

Při domácím vaření člověk našrotuje několik kilogramů sladu a má hotovo.

Jenže když před vámi stojí pár stovek kilogramů, začnete si velmi rychle uvědomovat, že pivovarnictví není jen romantická představa sládka, který stojí u varny a ochutnává pivo.

Našrotoval jsem si několik stovek kilogramů sladu.

A věřte mi, že to není žádná sranda.

Stejně tak jsem se podílel na zakvašování tanků, stáčení piva a dalších činnostech spojených s běžným provozem pivovaru.

Nalahvoval a naetiketoval jsem také několik stovek lahví a plechovek.

Právě při těchto činnostech člověk pochopí, kolik práce se skrývá za každým pivem, které si potom v klidu otevře doma nebo objedná v hospodě.

A také to, že práce sládka rozhodně nekončí ve chvíli, kdy se dokončí chmelovar.

Naopak.

V mnoha ohledech teprve začíná.

Myslel jsem si, že něco vím. A pak přišla Beer Academy.

Kdybych měl vybrat jednu věc, kterou mi celé studium dalo, bylo by to uvědomění, že člověk se má pořád co učit.

Před kurzem jsem měl za sebou vlastní várky, zkušenosti s kvašením, stáčením, sycením a dalšími technologickými postupy.

Myslel jsem si, že už mám o výrobě piva poměrně slušný přehled.

A do určité míry jsem ho samozřejmě měl.

Jenže během studia jsem zjistil, kolik souvislostí mi dosud unikalo.

Najednou se začaly propojovat věci, které jsem předtím znal jen jednotlivě.

A právě to považuji za největší přínos odborného vzdělávání.

Nejde o to naučit se nazpaměť nějaký postup.

Jde o to pochopit, proč se jednotlivé kroky dělají, co ovlivňují a co se stane, když něco neproběhne tak, jak má.

Dnes se díky tomu na své domácí vaření dívám trochu jinak.

Více přemýšlím o technologii, jednotlivých procesech a jejich vzájemných souvislostech.

A hlavně už vím, že dobré pivo nevzniká náhodou.

Nejtěžší nebyla chemie. Ale najít si na všechno čas.

Když se mě někdo zeptá, co bylo na celém studiu nejtěžší, možná očekává odpověď, že mikrobiologie, chemie nebo technologické výpočty.

Jenže pro mě to bylo něco jiného.

Skloubit studium s prací a rodinou.

Přibližně dva víkendy v měsíci jsem trávil na teoretické výuce v Brně.

Do toho běžné pracovní povinnosti, rodinný život a samozřejmě také praktická část vzdělávání, která probíhala během pracovního týdne přímo v pivovaru.

Někdy to bylo opravdu náročné.

Člověk musel plánovat, přizpůsobovat se a občas si sáhnout na hranice svého volného času.

A samozřejmě to nebylo jen o mně.

Když se rozhodnete věnovat tolik času dalšímu vzdělávání, dotkne se to i lidí kolem vás.

O to více si vážím podpory a pochopení své rodiny.

Bez toho by bylo absolvování celého programu mnohem složitější.

Ale jak se říká:

Když člověk opravdu chce, cesta se většinou najde.

A v mém případě se našla.

Červen 2026. Jedna důležitá kapitola uzavřena.

V červnu 2026 jsem své vzdělávání úspěšně dokončil.

Byl to pro mě důležitý okamžik.

Ne proto, že bych se najednou považoval za profesionálního sládka, který zná odpověď na všechno.

Právě naopak.

Studium mi ukázalo, jak rozsáhlým oborem pivovarnictví je a kolik zkušeností člověk musí získat, aby mu skutečně rozuměl.

Získal jsem ale pevnější odborný základ, nové zkušenosti, možnost poznat zajímavé lidi z oboru a především další motivaci pokračovat.

A to pro mě znamená mnohem více než samotný diplom.

Doporučil bych Beer Academy ostatním?

Za sebe mohu říct, že mi toto vzdělávání dalo opravdu hodně.

Především díky odborníkům, kteří nás výukou provázeli, a možnosti vyzkoušet si skutečný pivovarský provoz.

Zároveň bych ale každému, kdo o podobném studiu uvažuje, doporučil jednu věc.

Dobře si rozmyslete, kolik času mu můžete věnovat.

Protože nejde jen o několik přednášek o pivu.

Je to časově náročné vzdělávání, které vyžaduje zájem, určitou disciplínu a ochotu věnovat mu část svého volného času.

Pokud vás ale pivovarnictví opravdu baví a chcete pochopit, co všechno stojí za výrobou dobrého piva, může vám taková zkušenost otevřít úplně nový pohled na celý obor.

Mně ho rozhodně otevřela.

Co to znamená pro Van Dall Beer?

Van Dall Beer vznikl z nadšení pro domácí vaření piva.

A právě tohle nadšení je stále jeho základem.

Nechci, aby se z mého pivovárku vytratila radost z experimentování, zkoušení nových receptur a objevování zajímavých pivních stylů.

Naopak.

Díky získaným znalostem mám ještě větší chuť experimentovat, ale také lépe rozumět tomu, co se při výrobě jednotlivých piv odehrává.

A pokud se mi podaří tyto zkušenosti postupně předávat dalším lidem, bude to jen dobře.

Protože bych chtěl, aby lidé začali pivo vnímat trochu jinak.

Nejen jako nápoj, který si dáme k obědu nebo večer v hospodě.

Ale jako produkt, za kterým stojí obrovské množství znalostí, práce, tradic a lidského umu.

Stejně jako u dobrého vína bychom se měli zajímat o jeho původ, charakter, způsob výroby a především kvalitu.

A na závěr?

Když si dnes vzpomenu na své první vaření v garáži, kde bylo tolik páry, že ze stropu málem padala omítka, musím se pousmát.

Od té doby jsem ušel pořádný kus cesty.

Od prvního piva podle receptu z knihy přes vlastní experimenty až po odborné vzdělávání a zkušenosti z profesionálního pivovaru.

A přesto mám stále pocit, že jsem teprve na začátku.

Možná je právě tohle na pivovarnictví nejkrásnější.

Čím více se o něm dozvídáte, tím více si uvědomujete, kolik toho ještě nevíte.

A já se rozhodně chci učit dál.

Protože vařit pivo může být koníček. Ale rozumět mu, to je cesta na celý život.

Lukáš Kaluža

Domácí pivovar Van Dall Beer

Chutnější není! 🍺